Vlastivědná edice Laterňa je prezentací regionální literatury jižního Valašska. Doposud byly vydány čtyři svazky.

 

To sem čuła na vlastní oči…

Jana Pospíšilová

Kniha Jany Pospíšilové „To sem čuła na vlastní oči… Tradiční vyprávění na nedašovském Závrší“ vyšla v závěru roku 2014 jako čtvrtý svazek edice Laterňa. Muzejní společnost vydala tuto publikaci ve spolupráci s Etnologickým ústavem Akademie věd České republiky, v.v.i., Praha – pracoviště Brno. Pro obrovský čtenářský zájem se kniha dočkala v roce 2015 druhého, doplněného vydání.

Dílo obsahuje více než čtyři sta vyprávění, která Jana Pospíšilová (rozená Tomancová) zaznamenala v rámci sběrů pro svou diplomovou práci v polovině 70. let v obcích Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota. Žánrově pestrý soubor vyprávění – od pohádek přes pověsti nebo pověrečné povídky až k anekdotám – zachovává charakteristické rysy místního dialektu a věrně odráží nářeční promluvy. Ve vyprávěních ožívají příběhy s tajemnými bytostmi a úkazy, ale i zapomenuté místní události a také lidé, kteří už dávno z tohoto světa odešli na věčnost, ale najdete v nich i ty, které můžete rok co rok potkávat třeba na Valašském mikulášském jarmeku.

V knize jsou použity fotografie Karla Otty Hrubého ze začátku padesátých let 20. století ze sbírkového fondu Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně.

 

Sobotěnka

Libuše Sušilová a František Fojtík

Jako třetí svazek edice Laterňa vyšla kniha „Sobotěnka“, která přináší souborně další a cenná, moudrá a vtipná nářeční vyprávění Libuše Sušilové a Františka Fojtíka.

Oba autoři začali publikovat na sklonku 40. let minulého století, poměrně hojně publikovali v letech padesátých, Libuše Sušilová ještě o několik let později.

Třetí svazek edice Laterňa doplňuje první dva svazky „Klobucký rok“ a „Od vesna do vesna“ o šestadvacet kratších vyprávění, která doplňují etnograficky cennou paletu o stěžejní i drobnější texty a dávají široké veřejnosti možnost seznámit se s podstatnou částí díla těchto osobností.

Mezi vyprávěními tak najdeme texty jako Obživa na Klobucku, Co jídávali staří Klobučané, Zelé, Zavíjačka nebo Salašování na Brumovsku, Brumovští tragačníci či Ščepánská koleda v Brumově. Knihu ilustrují působivé fotografie lačnovského fotografa Martina Trčky. V závěru knihy pak čtenář nalezne bibliografii obou autorů

Jak uvádí Petr Odehnal: „Věříme, že kniha je důstojným připomenutím obou velkých osobností národopisné práce v našem kraji.“

 

Od vesna do vesna

František Fojtík

Kniha „Od vesna do vesna“ se stala druhým svazkem edice Laterňa a vydala ji v roce 2011 Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách spolu s Městským muzeem Valašské Klobouky.

 František Fojtík dílo napsal v polovině 20. století valašským dialektem jako věrný záznam vyprávění své matky. Ta se v ději objevuje jako malá Rozárka, dcerka hospodáře Václava Nováka. Děj nás zavede do doby před první světovou válkou a spolu s rodinou Nováků prožijeme jeden zemědělský rok na jejich bylnickém gruntě. Sám autor nás zve na cestu v čase prvními řádky knihy: „Při včiléjší téj mechanizaci, racijonalizaci, a jag sa to ešče fšecko menuje, nebude snáť na škodu, abyzme si uvjedomili, jag ešče před nedávnem sa těško ten kraíc chleba s tej zemňe dobýval a jag veliký je rozdíl mezi fčilejší a tedajší sedlačinú.“ Následující text pak není jen strohým popisem zemědělské práce během celého roku, ale je protkán drobnými příběhy, vtipem, humorem a moudrostí.

Vydání knihy Od vesna do vesna je prvním uceleným zveřejněním Fojtíkova díla. Doposud byly publikovány jen části textu, nikdy však nevyšel kompletní. Petr Odehnal, který text redakčně připravil, říká: „V minulosti byly úvodní pasáže o jaře a části léta vydávány na pokračování v časopise Valašsko. Později jsme s odstupem více než půl století zveřejnili ve Vlastivědných kapitolách z Valašskokloboucka větší, dosud nepublikované části s názvem Žňa a Podzim. Nyní vychází text úplný, včetně dosud nezveřejněné části zimní“.

Atmosféru zemědělského roku na Brumovsku citlivě dokreslují fotografie Antonína Kostky z cyklu Má Vlára.

 

Klobucký rok

Libuše Sušilová

V roce 2010 otevřela Muzejní společnost ve Valašských Kloboukách spolu s Městským muzeem Valašské Klobouky vlastivědnou edici Laterňa prvním titulem s názvem „Klobucký rok“. Jeho autorkou je Libuše Sušilová, významná národopisná pracovnice, na Valašskokloboucku známá jako „tetička Sušilová“. Klobucký rok napsala podle vyprávění své matky.

Již z podtitulu Starobylé zvyky a obyčeje celého roku ve Valašských Kloboukách si můžeme snadno odvodit obsah knihy. Vyprávění začíná na Kateřinu, svatého Ondřeja a přes čerty, mikuláše i advent nás provede celým rokem. Spousta popisovaných tradic se na Valašsku udržuje i dnes. Snad každý zbystří, když zaslechne první čertovské „štabrlání“, nejsme překvapení, když místo kostelních zvonů slyšíme o Velikonocích „tragačníky“. Ale jak to chodilo třeba na Dorotu? Co to byla homola, aldamáš? Která pole se bělela? Jak to chodilo v Kloboukách o zabíjačce nebo jak se pekl chléb před sto lety? Na všechny tyto otázky a na řadu dalších dostane čtenář odpověď ve vyprávění Marie Pohořelé, která se narodila v roce 1883 ve Valašských Kloboukách a která byla matkou autorky knihy, Libuše Sušilové. Ta její vyprávění zapsala v nářečí, v klobouckém dialektu, a zachovala nám tak historický poklad v dimenzi, která spolu s archivním fotografickým materiálem vytváří plastický obraz života našich předků.