Brunovská hrabinka na hradě se sedí,

na to selské šití, na to selské šití,

ona pěkně hledí.

Šatku vyšívala najlepší švadlenka,

zalůbila si ju, zalůbila si ju,

ta paní hrabinka…

 

Čas utekl jako voda v potoce a hrabinka na brumovském hradě už  dávno nesedí,  švadlenka dovyšívala poslední stehy  a kdo ví, kde je tomu šátku konec. Jenom písnička zůstala. A přece …

Zůstala písnička a pomyslná komnata lidové krásy, která se skrývá ve valašskoklobouckém muzeu. Zanechali nám ji lidé, kterým nebyl lhostejný osud tradic a věcí s nimi spojených. Jednou z nich byla i paní Libuše Sušilová, která v letech 1945 – 1955 vytvořila sbírku jihovalašské  výšivky. Podařilo se jí tak zachránit svědectví o bohatství původní výšivky našeho kraje, které z našich životů zmizelo s posledním každodenně používaným krojem a které se teď znovu snažíme nalézt.

Tetička Sušilová, jak se jí říkalo, si moc dobře uvědomovala, o co nás ochudila změna životního stylu a snad právě proto před čtyřiceti léty tu pomyslnou komnatu otevřela a provedla jí naše maminky a babičky. Naučila je umění švadlenky, o které se dosud zpívá v písničce, naučila je vyšívat.

Dnes tuto komnatu otevíráme znovu a zveme všechny dovnitř.

 

Tož, nestojte ve dveřách a vejděte …